Unikátní orloj

Unikátní  orloj vystavený v Ústí nad Orlicí zaujme i pohnutým osudem  tvůrce

Městské  muzeum v Ústí nad Orlicí  od 18. října do 25. listopadu zpřístupnilo pro  veřejnost  prohlídku funkčního restaurovaného prvního československého  astronomického orloje Františka Planičky.

Celkový pohled do sálu na funkční restaurovaný Planičkův  tovaryšský orloj.

Na  slavnostní vernisáž představení unikátního orloje  přijeli jeho  restaurátoři, akademičtí sochaři Petr a Melanie  Skálovi ze Sadské u  Prahy.
Orlojník Petr Skála, který  se zabývá restaurováním a  opravami věžních hodin (je zároveň  správcem Staroměstského orloje),  podrobně vylíčil nejen  funkci Planičkova, tzv. tovaryšského orloje, ale  i tříleté  téměř detektivní objevování funkčnosti jednotlivých prvků  stroje, které bylo v letošním roce ukončeno a orloj uveden  do provozu.  Výklad o unikátnosti stroje doplnil pohnutým životním  příběhem jeho  tvůrce.
František Planička se narodil  18. května 1872 ve  Slatinkách u Prostějova. I když od dětství  ho zajímalo strojnictví,  vyučil se krejčím a v roce 1896  si zařídil vlastní dílnu. Poklidný  život mu skončil v  roce 1908, kdy ze žárlivosti v afektu zabil svoji  ženu. Hrozil  mu trest smrti, který byl nakonec změněn na dvacetileté  vězení.  Trest si odpykával v Plzni na Borech, kde se sedm let věnoval  studiu odborných knih strojírenství, matematiky a navíc astronomie.  Na  základě těchto poznatků s dostupnými nástroji - nožem,  lžící a materiály  jako dřívka, hadříky, lepenka, nitě,  plechovky apod. sestrojil tzv.  učňovský orloj. Věhlas tohoto  neobvyklého stroje zapříčinil, že po 10  letech žaláře  obdržel od vídeňského dvora milost.
Od prosince  1918 se  půl roku věnoval stavbě dokonalejšího orloje, s kterým se  později zúčastňoval různých výstav, v době vzorkového  veletrhu i v  pražském Klementinu (právě ten je nyní k vidění  v Ústí nad Orlicí). Jeho  plán vytvořit ještě lepší mistrovský  orloj se mu splnit nepodařilo. V  roce 1921 si otevřel firmu  s malosériovou výrobou, která však po roce  zkrachovala. Poslední  záznamy o užití zbylých dílů jsou z roku 1927.  Další informace známy  nejsou.
V polovině 20. století se za dosud  neznámých  okolností objevil orloj v Ústí nad Orlicí, kde v altánu u tzv.  Pindulky zůstal. Jediným dokladem byl zbytek přepravního štítku  železniční dopravy z Moravy, a to destička se jménem "majitelka  Anna  Hornová".

Pátrání po její totožnosti bylo zatím také  bezvýsledné.
Téměř  zapomenutý skříňový astronomický  orloj o rozměrech 1,63 x 2,4 x 0,53  metru a váze zhruba 330  kg se dochoval velmi poničený. Pro jeho nezvyklé  amatérské  technologie a pohnutou historii bylo rozhodnuto o jeho  zachování.  Za přispění Ministerstva kultury ČR, Pardubického kraje a  Města  Ústí nad orlicí bylo v letech 2009-2012 přistoupeno k opravě.
Po  obšírném výkladu se návštěvníci odebrali do sálu,  kde za tichého  klapotu stroje se snažili najít jednotlivé  údaje. Na orloji je 15  kruhových a 1 digitální ciferník letopočtu. Uprostřed  se nachází  hodinový ciferník, vteřinovka, den v týdnu a  datum v měsíci. Dále jsou  údaje o slunci a měsíci, roční  době, číslu týdne, čase východu a západu  slunce, znameních  zvěrokruhu, slunovratech, rovnodennosti a časech v  různých  městech.
Pro celkový přehled o vývoji měření času  byla  výstava doplněna dalšími hodinami - přesýpacími, slunečními,  kukačkami,  selskými, včetně z dnešní doby.

Detail kruhových ciferníků: čas-poloha slunce-délka dne a noci, přestupnost roku, poloha měsíce a fáze, hodinový ciferník, datum a označení dne.

Detail kruhových ciferníků: čas na severní polokouli, hvězdné nebe o půlnoci, čas na jižní polokouli.

Pohled na vnitřní systém pohonu orloje.

Nástěnné rámové zlacené hodiny ve stylu rokoka 2.poloviny 19.století (zapůjčeno Městským muzeem Žamberk).

Sloupkové hodiny ve styku biedermeieru z 1.poloviny 19.století (zapůjčeno Městským muzeem Žamberk).

Text a foto: Stanislava Dvořáková